Máte právo nesouhlasit. A není to ultimátum, ale projev sebeúcty.
Když partner navrhne žít odděleně, často to zní jako rána do břicha. Zvláště pokud vás tato vyhlídka děsí nebo rozčiluje. Ne vždy však takové rozhodnutí vede k rozchodu – někdy je to výzva k probuzení nebo volání o pomoc.
Životní kouč Vitalij Kursik prozradil RBC-Ukrajina Life Coach Vitaliy Kursik, co se za takovými slovy skrývá a jak reagovat, pokud nejste připraveni tuto myšlenku přijmout.
Neignorujte to, ale ani to nedramatizujte
Fráze „žijme odděleně“ nemusí vždy znamenat, že je všemu konec. Důvody mohou být různé – citové vyhoření, potřeba pauzy, neschopnost vyřešit konflikt.
„Reakce typu „tohle je konec“ je pochopitelná, ale předčasná. Muž k tomuto rozhodnutí nemusel vůbec dospět z důvodu lhostejnosti nebo podvádění. Mohlo jít o citové vyhoření, únavu nebo potřebu znovu se ve vztahu objevit. V každém případě se jedná o důležitý bod, který by neměl být zamlčován nebo ignorován,“ říká odborník.
Ujasněte si, o co přesně jde
Nesouhlaste hned nebo nekřičte „jak to?!“. Zkuste se zeptat v klidu:
- Co pro vás znamená „žít odděleně“?
- Je to pauza nebo příprava na rozchod?
- Co si chcete tímto rozhodnutím uvědomit nebo změnit?
Tyto otázky vám pomohou vyjasnit si stanoviska – a vyhnout se domněnkám.
Určete si své vlastní hranice
Je v pořádku mít jiný názor. Pokud je pro vás myšlenka odděleného života nepřijatelná, řekněte to upřímně, bez manipulace:
„Nejsem připraven žít odděleně. Pokud potřebuješ prostor – pojďme najít jiné řešení, jak to udělat, aniž bychom se museli stěhovat“. Ve zdravém vztahu se kompromisy hledají společně, nevnucuje je jedna strana.
Berte to jako diagnostiku vztahu
To, že spolu nechcete žít, může být příznakem hlubších problémů: ztráty intimity, nedostatku dialogu, rozdílných hodnot.
„Je to bolestivé, ale užitečné – někdy právě takové momenty pomáhají zjistit, zda má cenu o vztah dál bojovat,“ dodává Vitalij Kursik.
Nevzdávejte se svého postoje ze strachu
Pokud souhlasíte pouze ze strachu, že ztratíte partnera – je to varovný signál. Vztahy, v nichž jedna strana „toleruje“ rozhodnutí té druhé, jsou odsouzeny k citovému vyhoření.
Máte právo nesouhlasit. A to není ultimátum, ale projev sebeúcty.
„Časová vzdálenost není vždy tragédií. Ale není ani nutně receptem na uzdravení. Pokud jsou oba upřímní ohledně svých motivů, může vztah přežít i odloučení. Ale pokud někdo „souhlasí, hlavně aby neprohrál“ – později určitě ztratí jak sebe, tak svého partnera“, – shrnuje odborník.
