Ilustrace / Svitlina: z otevřených zdrojů
Resekce žaludku pro mě neznamená jen změnu na těle – je to změna v mém životě, v mém přístupu k sobě samé, v mém zdraví a kvalitě života, shrnuje Oksana.
Jmenuji se Oksana a je mi 35 let. Dlouho jsem nemohla najít sílu a odvahu změnit svůj život. Moje tělo a váha nebyly jen čísla na váze – byly to každodenní potíže, které jsem dlouho ignorovala, i když jsem vnitřně věděla, že takhle žít nemůžu.
Vždycky jsem byla „plnější“ než většina mých spolužáků. Během mých studentských let to nevypadalo nijak hrozně – organismus rychle spaloval kalorie a ani malé množství váhy se dlouho nezdržovalo. Ale po třicítce a dvou těhotenstvích se všechno změnilo. Sezení, práce u počítače, stres doma – a já začala jíst víc než dřív. Bonboniéra v práci, čokoládová tyčinka na udržení nálady, svačina na cestách… Myslela jsem si, že jsou to svačiny, ale byly to obrovské denní kalorické přídavky.
Nejdřív jsem to všechno odepisovala jako smůlu: „široké kosti“, „genetika“, „nemám štěstí“. Ale v hloubi duše jsem věděla, že na vině jsou mé schopnosti. Nedokázala jsem najít rovnováhu, nedokázala jsem se přinutit zdržet se jídla, ani když jsem si uvědomila, že přibírám.
Když moje váha přesáhla 130 kg, rodiče se se mnou začali hádat. Navrhli mi, abych šla k lékaři, aby zkontroloval přítomnost nemocí, které by mohly takovou situaci vysvětlit. Ale já jsem měl vždycky nesmírně nabitý program – práce, rodina, domácnost – neměl jsem na sebe čas. Rozhodla jsem se důvěřovat lékaři až ve chvíli, kdy jsem začala pociťovat neustálou únavu, ospalost během dne, nepříjemné pocity po spánku a nekontrolovatelné záchvaty závratí.
Na schůzce lékař diagnostikoval několik závažných problémů: obezitu, hypertenzi, cukrovku, spánkovou apnoi. Nebyla to jen slova – byla to rána, která mě donutila „přikrčit se“. To, co jsem dříve považoval za své „zaměstnání“, se změnilo ve vážné nemoci, které skutečně ohrožovaly mé zdraví.
Snažil jsem se situaci změnit sám: dieta, tělesná cvičení, poradenství psychologa a endokrinologa. Všechny mé pokusy však vedly ke stejnému výsledku: minimálnímu snížení hmotnosti a rychlému návratu kilogramů. Moje vidiny půstu a hladu mě přiváděly k šílenství. Často jsem plakala, cítila se bezmocná a zlá sama na sebe. Mou náladou trpěla i moje rodina – stala jsem se uzavřenou a odtažitou.
Vzpomínám si, jak jsem večer seděla na pohovce a dívala se na televizi. Pořad byl o bariatrických operacích – resekce žaludku, bypass, bandáž. Nejdřív jsem se vyděsil: „Operace žaludku? To je strašidelné, riskantní!“ „To je strašidelné! Ale zároveň se mi v hlavě rozsvítilo malé světýlko naděje: „Možná je to moje rozhodnutí?“.
Začala jsem aktivně vyhledávat informace o bariatrických klinikách, pročítat fóra, prohlížet si fotografie pacientů „před a po“. Bagato stránky byly jasné, někdy až nevěrohodné. Ale přesto se v mém srdci vytvořila představa „mé kliniky“ – místa, kde by mi mohli odborně a bezpečně pomoci.
Obrátila jsem se na kliniku bariatr.com.ua a objednala se na konzultaci k bariatrickému chirurgovi Emiru-Useinovi Tairovi.
Od prvního setkání jsem cítil, že zde k pacientovi přistupují opravdu s péčí a pochopením. Pan doktor mi klidně, důkladně a upřímně řekl o všech typech operací, jejich výhodách a rizicích. Vysvětlil mi, že operace je jen část cesty. Hlavní je změna stravovacích návyků, podpora psychologa a dietologa po operaci. Jeho důvěra a velkorysost mě uklidnily. Uvědomila jsem si, že pokud se chystám na operaci, tak jedině tady.
První den na klinice byl věnován kompletnímu vyšetření. Podobalo se přípravě na let do vesmíru: anesteziolog zkontroloval každý rozbor, lékař si vyslechl všechny mé stížnosti, podíval se na EKG, řekl mi o možných variantách anestezie a o tom, jak reagovat na různé situace během operace. Poprvé jsem měl pocit, že jsem v rukou profesionálů, kterým není lhostejné mé zdraví.
Závěr prvního dne ve mně zanechal příjemný dojem: personál kliniky byl uctivý, přátelský, připravený odpovědět na jakoukoli otázku. Bylo zřejmé, že jim na pacientovi skutečně záleží, nedělají svou práci jen formálně.
Po tomto dni jsem se začal psychicky připravovat. Každé sezení – poradenství, vyšetření, rozhovory s personálem – mi pomohlo dospět k vnitřnímu rozhodnutí: Jsem připraven změnit svůj život.
Druhý den po vyšetření přišel rychle. Už jsem věděl, co mě čeká – den operace. Popravdě řečeno mi bušilo srdce a hlavou mi neustále probíhaly tyto myšlenky: „Co když se něco pokazí?“, „Budu schopen psychicky bojovat?“. Ale byli tam profesionálové, kteří mi vše klidně a sebejistě vysvětlili. To mě trochu uklidnilo.
Před operací mě ještě jednou vyšetřil Emir-Useinov Tair, podrobně mi řekl o průběhu operace, možných nuancích a o tom, co budu cítit po ní. Jeho klid a důvěra ve mně vzbuzovaly pocit, že jsem bezpečně chráněn. Anesteziolog mi vysvětlil, jak bude probíhat anestezie a co bude dělat v jednotlivých fázích. Všechny mé obavy opadly – věděla jsem, že jsou tu profesionálové, kteří pacienta cítí a situaci stoprocentně ovládají.
Operace proběhla dobře. Když jsem se vymrštil, pocit byl úžasný: lehký pocit, mírný diskomfort, ale ne bolest. Prvních několik minut po anestezii nezapomenutelně uteklo. Sestry a lékaři neustále kontrolovali, zda je vše v pořádku, zda nemám obavy, kontrolovali můj dech a puls. Byla jsem velmi uklidněná.
Třetí den jsem začala pociťovat první změny v těle. Cítila jsem menší hlad, můj žaludek reagoval jinak. Malé porce jídla mi dávaly pocit násilí. Personál kliniky mi vysvětlil, jak se po operaci správně stravovat, jaké produkty si vybírat a které vybírat jedinečně. Každý návod byl srozumitelný, logický, bez složitých lékařských termínů.
Statsionární dny utekly rychle. Sestřičky byly vždy po ruce, připravené pomoci i v driblitu. Atmosféra byla klidná a přátelská – to je velmi důležité, když jste po operaci a váš organismus se stále obnovuje. Každý den jsem cítila pokroky: nepohodlí se zmenšovalo, zlepšovala se mi nálada, vracela se mi energie.
Čtvrtý den jsem se mohla procházet po oddělení a chodit na krátké procházky po chodbě. To pomohlo urychlit zotavení. Lékaři a rehabilitační pracovníci mi vysvětlili, jak mám správně cvičit, jak správně dýchat a jak si čistit stehy.
P’yatogo dne jsem byl propuštěn. Domů jsem odcházela s pocitem vítězství – nejen nad pochvou, ale i nad strachem, pochybnostmi a dlouhými měsíci nečinnosti.
Prvních několik týdnů po propuštění bylo nových: každé jídlo bylo malou zkouškou, ale také malým vítězstvím. Cítila jsem, že mé tělo reaguje jinak. A už za tři měsíce ukazovaly údaje na mých nohách minus 20 kg! Toho jsem nikdy nebyla schopna dosáhnout sama.
Začal se mi také vracet zdravotní stav: normalizoval se mi krevní tlak, snížila se ospalost a zlepšil se mi spánek. Už jsem nepociťoval neustálou úzkost a lékaři mi postupně snížili některé léky na kašel a horečku.
Ale co je nejdůležitější, změnila se moje psychika. Už necítím strach před zrcadlem, mám menší obavy z jídla, cítím se energická a sebevědomá. Každý den mi přináší nové radosti – mohu trávit čas se svými dětmi, užívat si procházky a nemyslet neustále na svou váhu.
Jsem hluboce vděčná společnosti Emir-Useinov Tair Tair a celému týmu. Jejich profesionalita, respekt a lidskost mi pomohly nejen k fyzické změně, ale i k překonání mých obav po psychické stránce. Opravdu mě podpořili v každé fázi – od poradenství až po hospitalizaci a po propuštění.
Když se dnes podívám na fotografie „před“ a „po“, cítím se hrdá a šťastná. Nejsou to jen změny na mém těle – jsou to změny v mém životě, v mém přístupu k sobě samé, v mém zdraví a kvalitě života. Chci vzkázat všem, kteří s vámi bojují: nebojte se udělat kroky, které mohou změnit váš život.
