V každém dlouhodobém vztahu nastává okamžik, kdy je třeba nejen budovat „my“, ale také si vážit „já“.
Splynutí s partnerem bez zachování individuality často vede k vnitřním konfliktům, frustraci nebo dokonce ke ztrátě vlastního já. Existuje však i jiná cesta, cesta individuace. Jedná se o proces, který člověku umožňuje zachovat si svou jedinečnost, aniž by došlo ke zničení intimity, jak uvádí Psychology Today.
Co je individuace
Individualizace je hluboký psychologický proces popsaný v teorii Carla Junga. Spočívá v utváření celistvé osobnosti, která odhaluje skutečné já, oddělené od vnucených rolí, očekávání okolí a dokonce i od partnera. Není to izolace, ale naopak cesta k hlubšímu a zralejšímu spojení.
Když odlišnost není překážkou, ale potenciálem
Vezměme si příběh manželského páru, který dlouhá léta žil mezi dvěma místy – rušnou metropolí a klidným pobřežním městečkem – a čelil krizi. Jeden z partnerů toužil po samotě, přírodě a klidu, druhý toužil po společenském životě, rodinných setkáních a společných domácích aktivitách. Když děti vyrostly a opustily domov, tyto rozdíly se ještě více projevily.
Ten, kdo vyhledával ticho, se stále častěji zavíral do svého pokoje, aby mohl pracovat, a druhý vnímal citovou odtažitost. Konflikty se stávaly pravidelnými. Psychoterapie okamžitě nepomohla: každý se snažil změnit toho druhého, místo aby lépe porozuměl sám sobě.
Vyvrcholením bylo rozhodnutí jednoho z nich dočasně odejít do jiného města, a to i přes protesty partnera. V tu chvíli si oba mysleli, že je konec. Věci se však vyvinuly jinak.
Vzdálenost jako příležitost k sebepoznání
Za určitých okolností musel pár žít několik měsíců odděleně. A to se stalo nečekaným podnětem k proměně. Videospojení, komunikace na dálku a absence každodenních maličkostí umožnily vidět to hlavní – city nezmizely, ale zároveň měl každý možnost být sám se sebou.
Partner, který si kdysi myslel, že jen plné zapojení do společného života je pravá láska, najednou zjistil, že si může užívat samoty, setkání s přáteli a vlastní nezávislé rutiny. Druhý, který si neustále prosazoval právo na mlčení, si uvědomil, jak důležitá je pro něj přítomnost milované osoby. Odstup jim umožnil prožívat jeden druhého novým způsobem – s respektem k odlišnostem, bez potřeby kontroly.
Autonomie vytváří zralé vztahy
Individualizace ve vztazích není jen o tom mít čas na koníčky nebo práci. Je hlubší – o přijetí vlastní i partnerovy přirozenosti. V příkladu výše zmíněného páru byl jeden z partnerů extrovert a druhý introvert. Dříve se to zdálo neslučitelné. Když však každý z nich začal poznávat sám sebe a respektovat toho druhého, vznikla nová harmonie. Ten, který dříve trval na tom, že musí dělat věci společně, mohl pocítit potěšení z nezávislého, osamělého života. Ti, kteří se vyhýbali přílišné intimitě, se naučili citově otevřít, když k tomu cítili vnitřní připravenost.
Tipy
- Poznejte svůj typ osobnosti. Jste introvert nebo extrovert? Potřebujete společenskou aktivitu, nebo ticho? Přijměte to a nesnažte se změnit sebe ani svého partnera.
- Nepřirovnávejte vztahy k modelům jiných lidí. To, že vaši rodiče měli všechno pohromadě, neznamená, že to bude fungovat stejně i u vás. Jedinečnost není nevýhodou, ale výhodou.
- Mluvte otevřeně o potřebách. Vypněte automatické reakce – místo urážení se zeptejte: „Co potřebuješ, aby ses cítil dobře?“.
- Dovolte partnerovi, aby byl sám sebou. Láska není o kontrole. Je to respekt k druhému, k jeho tempu, prostoru, přáním.
- Využívejte vzdálenost jako zdroj. Někdy je krátké rozloučení přesně tím, co vám dá podnět k přehodnocení a posílení pouta.
Skutečná láska není o tom, že spolu budete 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jde o svobodu být sám sebou v blízkosti druhého člověka. Jako dvě celistvé osoby jste schopni vytvořit svazek, v němž „já“ i „my“ mají stejnou hodnotu. Individualizace vztahy neničí – činí je hlubšími, zralejšími a trvalejšími. Právě díky tomuto vnitřnímu růstu se rodí skutečné partnerství – ne ze závislosti, ale z vědomé volby být spolu.